Chapter 1: What Makes Me Me | part 1

6. září 2014 v 20:35 | bitchsimcababy |  Brunette Ambition >> Chapters
Strašně moc bych chtěla poděkovat ADEL PALDUSOVÉ, která se sama nabídla, že bude Leinu knížku překladát. Je to vážně úžasné, takže strašně moc děkuju. Samozřejmě je jasné, že to dalo spoustu práce, takže prosím, aby to nikdo nekopíroval na svoje blogy. Děkuju.
Tady je první kapitoly z Brunette Ambition. Bohužel celá se mi sem nevešla,takže je to zatím jen část a zítra přidám tu druhou. Doufám, že se vám bude Leina knížka líbit :-))

Slovo úvodem

TĚM NEJÚŽASNĚJŠÍM FANOUŠKŮM NA ZEMI

Po celý svůj život jsem tak šťastná - jsem v Glee a mám tak neuvěřitelnou podporu v každém z Vás. To díky Vám byla celá ta cesta tak báječná a bez Vás bych rozhodně nemohla být tam, kde teď jsem. Tato kniha je příběhem toho, jak jsem se dostala tam, kde jsem dnes - jak úžasná a nepředvídatelná tato cesta byla. Doufám, že si z toho vezmete něco, co Vás bude inspirovat a motivovat, a dokáže Vám, že cokoliv chcete v životě dokázat, je možné. Vždyť já - díky nějakým těm mimořádným náhodám a spoustě tvrdé práce - jsem si splnila spousty snů.
Chtěla bych poděkovat především svému největšímu fanouškovi, Corymu, který četl téměř každou kapitolu této knihy. I on byl moc vděčný za všechnu tu podporu, kterou jsem od Vás měla. Cory v těchto stánkách přímo žije - nejen proto, že mi poskytl praktickou zpětnou vazbu, co se týče poznámek a úprav, ale prosvítá ve všem, co jsem v životě dokázala. Byl neuvěřitelným zdrojem lásky a inspirace. Bez něho bych tuto knihu nenapsala.


Kapitola 1: Co mne dělá mnou

"Lidská bytost je zajímavá jen tehdy, když je v kontaktu sama se sebou. Naučila jsem se, že si musím důvěřovat, být sama sebou a dělat věci, které bych měla dělat, tak, jak bych je měla dělat." - BARBRA STREISAND -

Pevně věřím, že to, odkud pocházíte, tvoří Vaše já - a kdyžbudete hrdí na své kořeny a zaměříte se na to, jak Vás ty kořeny odlišují od ostatních, máte největší šanci objevit své nejlepší já. Naštěstí se svět stává stále více a více tolerantním k vyčnívajícím lidem a k tomu, čím se od sebe lišíme - takže ignorovat to, čím vynikáte, je velká chyba. Nikdy jsem se nepokoušela zaškatulkovat nebo "zapadnout" mezi ostatní, protože jsem věděla, jak hrát sama. Myslím, že je to zásluhou mých rodičů, protože mi vštípili tolik sebejistoty a neustále mě uklidňovali, že jsem skvělá právě taková, jaká jsem. Jsem tak hrdá na to, kdo jsem, a za to všechno vděčím své rodině. To oni jsou podstatou mého bytí a základem mého životního příběhu.
Můj příběh začíná v Bronxu, kde jsem se narodila do napůl židovské a napůl italské rodiny. Moji rodiče se potkali, když byli ještě teenageři, na hřišti. Představte si to: můj táta s obrovským židovským afrem oslovil moji maminku na kolečkových bruslích a zeptal se jí, jak jí voní jeho vlasy. HerbalEssences (šampón) byl zrovna hit, a tak usoudil, že by tím na ni mohl udělat velký dojem. A zřejmě udělal, neboť jsou už přes třicet let svoji. Přestože vyrostli prakticky ve stejném bloku, jako z ještě víc odlišnějších světů už být nemůžou. Můj tatínek pochází z malé tradiční židovské rodiny, zatímco maminka je z velké, čistě italské rodiny (jen z její strany mám devatenáct mladších bratranců a sestřenic). Moji rodiče jsou spíše vzájemně se doplňující, než že by si byli podobní - ale bez ohledu na to, jsou zároveň nejlepšími přáteli. Moje maminka je zdravotní sestra v důchodu, takže svou emocionálnost a opečovávání jsem zdědila po ní, stejně tak jako schopnost zvládnout těžké chvíle. Neměla to vždycky jen lehké. Měla neuvěřitelně těžké dětství: například přišla o tři ze svých šesti sourozenců. A ani poté neměla na růžích ustláno: když mi bylo devatenáct, diagnostikovali jí rakovinu dělohy. Ale přestože měla spoustu důvodů být z toho, čím si procházela, zničená, nikdy si nehrála na nějakou oběť. Je to ta nejvíce milující, nejstarostlivější a nejsilnější žena, která neustále pečuje o všechny ostatní.
Na druhé straně můj tatínek, bývalý majitel lahůdek, je neuvěřitelně pracovitý a neztrácí čas. Zároveň je to velký srandista a ze všeho si dělá legraci. Po něm jsem zdědila jeho pracovní morálku a schopnost z ničeho udělat něco. Když jsem byla na střední škole, prodal své lahůdkářství, dal se na realitní makléřství a značně vylepšil naše životy: je jedním z těch, co si vždycky půjdou za tím, co chtějí, a nikdy jen tak nečinně nepostávají a nečekají, až se něco stane. On se raději bude seznamovat s lidmi na večírcích a po dvaceti minutách s nimi uzavře realitní smlouvu. Když jsme na Super Bowlu sdíleli lóže se Slashem, naprosto vážně se mu nabídl jako potenciální záložní zpěvák do Guns N' Roses (neměl za sebou žádnou hudební minulosti, ale byl pevně přesvědčen, že by se mohli dohodnout na spolupráci). Opravdu jsem si myslela, že ho snad Slash do kapely přijme! Ať už to táta myslel vážně, nebo jen žertoval, žije si svůj život nebojácně a nestydí se upozorňovat na sebe. Jeho filozofie zní: Nikdo za tebou jen tak nepřijde a nenabídne ti práci (v mém případě roli). Naučila jsem se od něho stát nohama pevně na zemi. Z toho důvodu, kdybyste mě potkali, mohlo by Vám připadat, že se nijak nepředřu. Vždy se snažím být výrazná; nikdy nejsem lhostejná; nikdy nejsem pasivní; vždy hledám další příležitosti. Můj táta mě naučil, jak neztrácet čas. Když mi byly čtyři, rodiče se rozhodli, že nechtějí, abych byla poznamenána životem ve velkoměstě, a tak jsme se z Bronxu přestěhovali do trochu venkovštější části New Jersey. Bylo to nezvyk, ale tento osudový zvrat mě dovedl až na Broadway (více o tom později). Pojem "organizující rodiče" mi nahání husí kůži, ale moji rodiče byli do značné míry opakem klišé. Už jen proto, že to nikdy nebylo součástí jejich plánu. Když se jim 29. srpna 1986 narodila Lea MicheleSarfati, ani za milion let by je nenapadlo, že by někdy mohla pracovat na Broadwayi a pak se dostat do televizní show v Los Angeles. Ohledně toho byli velmi skromní. Byli jen majitel lahůdek a zdravotní sestřička, jejichž jedinou touhou bylo, aby jejich dcera byla šťastná a zdravá. Nedávali si můj poměrně brzký úspěch do znaku a ani nežili zprostředkovaně skrz mě - byla to jen moje věc a tak mi nechtěli vstupovat do reflektorů. Moje herecká kariéra byla jen mimoškolní aktivita, které jsem se věnovala, která mě dělala šťastnou a moje radost z toho pro ně byla dostatečným důvodem k tomu, aby mě to nechali dělat. Skutečnost, že na mě nikdy netlačili a nepřetěžovali mě, je důvodem toho, že hraji a zpívám dodnes. Bez jejich výchovy bych nebyla nic. To díky tomu jsem tím, kým jsem. Abych to nezjednodušovala - tam, kde jsem, jsem se dostala právě díky tomu, že nejsem jako všechny ostatní holky.

HLEDÁNÍ VZORŮ

V době, kdy jsem vyrůstala, v populárních televizních pořadech nebyl nikdo, kdo by vypadal jako já. Má oblíbená show byla Saved by the Bell, a i když jsem zbožňovala všechny tyděcka v halách vysoké školy, v nikom z nich jsem se neviděla. Jsem si jistá, že lidé by očekávali, že kvůli tomu bude ta holka smutná, ale moje maminka mě ujistila, že to, co jsem tam viděla, byl svět mimo běžnou realitu.
Maminka si neustále pouštěla filmy jako WestSide Story nebo Funny Girl, a tímto jsem objevila ženy jako třeba Natalie Wood a BarbruStreisand. (Dokonce mi moji rodiče říkali, že jsem se domnívala, že bych mohla být milované dítě Jima Carreyho a Natalie Wood.) Vidět tyto ženy hrát ve mně rozsvítilo jakési světlo a vyvolalo pocit živosti: bylo na nich něco, co mi připomínalo samu sebe. Byla jsem nemotorná a nešikovná jako Barbra, ale pochopila jsem, že i tak byla považována za krásnou, což mě hodně uklidňovalo.
Když jsem shlédla Funny Girl, úplně to se mnou rezonovalo - Barbřin smysl pro humor je to, co ji dělá tak zajímavou. A nakonec jsem si uvědomila, že bych mohla zpívat. Natalie a Barbra mne ovlivňovaly ještě víc - chtěla jsem dělat to, co dělaly ony.
Scénu z WestSide Story, kdy Maria stojí nad Tonyho tělem, bych mohla stále ještě zopakovat. Zatímco moji přátelé žili ve světě 90210 plném hezkých kluků a tun laku na vlasy, já žila ve světě TheWizardof Ozse zpívajícími stromy a rubínovými bačkorami. Jednou z věcí, které jsou na Glee tak úžasné, je to, že představuje svět střední školy tak pestrý, tak krásně neobvyklý, vícebarevný a rozměrný, takže vím, že děti tam všude můžou vidět svůj vlastní odraz. Hledejte ve světě svůj vzor, dokud nenajdete někoho, kdo souzní s Vaší duší: je tak důležité a uklidňující mít v tomto světě lampy, které Vám svítí na cestu.

DEN, KDY JSEM SE SETKALA S BARBROU

V lednu 2011 byla Barbra Streisand oceněna na předávání cen Grammy, a jak už je tradicí, několik dní před ceremonií se pod jejím jménem konala benefice MusiCares. Byla jsem pozvána, abych tu zazpívala, jelikož má láska k Barbře je dobře známá. Bylo to neuvěřitelně vzrušující. Na seznamu účinkujících byla přemíra neuvěřitelně talentovaných muzikantů, kteří zpívali její písně: FaithHill, StevieWonder, Seal, ...a tak jsem zazpívala "My Man" z Funny Girl, což je má nejoblíbenější píseň na celém světě. A ona tam byla v publiku přímo přede mnou. Byla jsem neuvěřitelně nervózní - nebylo nic, co by mě mohlo plně připravit na zpívání před mým idolem - ale byla jsem tak poctěná a šťastná, že mohu být na tom pódiu, což mi dodávalo sílu na mé vystoupení.
Doufala jsem, že ji té noci potkám, ale byla obklopena mořem lidí, a jakmile jsem si k ní probojovala cestu, její tým ji odvedl pryč. Myslela jsem, že jsem navždy ztratila svou šanci.
Za pár dní jsem se zúčastnila předávání cen Grammy, protože jsem předávala cenu; Barbra toho večera zazpívala čtyři písně a píseň "Evergreen", kterou miluji, byla jednou z nich. Bylo to poprvé, co jsem její zpěv slyšela naživo. Z Grammy jsem odcházela o něco dřív, abych se vyhnula tomu šrumu, co nastává po skončení akce. Stála jsem tam tiše jako před bouří a čekala na své auto, když jsem ucítila poklepání na rameno. Otočila jsem se a byla to Barbra! Řekla mi: "Chtěla jsem ti jen poděkovat, že mě prezentuješ své generaci." Pořádně jsem ji objala a řekla jí, že v mých očích je naprosto úžasná. Podívala se na mě a zeptala se: "Zněla jsem dnes dobře?" a já řekla: "Byla jsi neuvěřitelná!" A bylo to. V té minutě, kdy odešla, jsem začala hysteriky brečet. Někdy potkáte své idoly a oni ne zcela naplní Vaše očekávání, ale ten moment byl jedním z nejlepších v mém životě.
Hned jak dorazilo moje auto, volala jsem Ryanovi Murphymu, abych mu řekla, že je konec: setkala jsem se s Barbrou a nepotřebovala jsem být nadále v tomto byznysu. Všechny mé sny se splnily. V listopadu toho roku jsme se s ChrisemColferem na ni šli podívat na Hollywood Bowl s Dante DiLoretem, jedním z producentů Glee. Byl to nádherný večer: sedět pod hvězdami a poslouchat Barbru. Zpívala krásně a působila tak uvolněně. Chris a já jsme se celou dobu drželi za ruce a brečeli, zejména když zpívala "Happy Days Are HereAgain", což jsme spolu s Chrisem zpívali v Glee a vystupovali s tím i na všech koncertech během Glee turné. Po skončení jejího koncertu chtěl Chris jít do zákulisí a pozdravit ji, ale já jsem nechtěla zničit ten úžasný moment, kdy jsem se s Barbrou setkala na předávání Grammy. Navíc, pouhá myšlenka na to, být v její přítomnosti, mě šíleně znervózňovala. Takže jsem z toho zbaběle vycouvala. O pár týdnů později jsem si kontrolovala mailovou schránku: Barbra mi poslala kopii programu onoho večera, na kterém byla poznámka: "Děkuji, že jsi přišla na mé vystoupení. Přála jsem si, abys přišla do zákulisí, ráda bych Tě objala."A bylo po mně!

PÁR MÝCH OBLÍBENÝCH VĚCÍ

Funny Girl:Miluji ten příběh ženy, která zápasí mezi láskou a kariérou. Navíc, ta hudba je prostě neuvěřitelná. AlmostFamous:Moji rodiče vyrostli v kultuře koncertů - navštívili jich spousty. A díky tomu je můj tatínek hluboce posedlý klasickým rockem ...BlackSabbath, Pink Floyd, theWho. To byl hudební slovník mého dětství.

AlmostFamous přímo přenáší tuto éru do života, odehrává se zde skvělý příběh a herecký výkon Kate Hudson je neuvěřitelný.

JaggedLittlePill:Když mě poprvé obsadili na Broadwayi, mamka mě vzala do VirginMegastore, aby mi dala dárek, který by mě sžil s tou rolí. Koupila jsem si JaggedLittlePill, což změnilo můj život: hlas AlanisMorissette zněl jako z jiného světa - ze světa, odkud jsem předtím nikdy nic neslyšela. Prostě to souznělo s mou duší.

SpringAwakening: Vím, že je hloupé říkat, že něco, na čem jsem se sama podílela, je jednou z mých nejoblíbenějších věcí, ale SpringAwakening bylo obrovskou součástí mého života od čtrnácti do dvaadvaceti let (více o tom v další kapitole). Vyrostla jsem se SpringAwakening a vždy se budu cítit s tou hudbou spojená. Dodnes, kdykoliv potřebuji nějakou emoční terapii, nasadím si sluchátka a poslouchám "And ThenThereWereNone","Blue Wind" a "Don't Do Sadness".

Les Miserables (Bídníci): I kdybych v tom nehrála, stejně bych Les Mis považovala za neuvěřitelný muzikál.

TheLight in thePiazza: Zoufale jsem potřebovala být v této broadwayské show, ale na roli Clary jsem prý byla příliš "etnická". Když jsem se na pak šla podívat, pamatuji si, jak jsem seděla v publiku a měla pocit, že to byl působivý příklad toho, proč dělám to, co dělám.

Once: Hudba v Once je tak neuvěřitelná. Když jsem v roce 2012 byla Amsterdamu, procházela jsem se a stále dokola poslouchala soundtrack. Toto představení (které bylo nejdřív zfilmováno) je opravdu perfektní dílo a je dalším příkladem toho, proč jsem tak pyšná být herečkou.

OBLÍBENÁ LEHKÁ JÍDLA

Lehká italská polévka

Je to polévka, kterou si můžete libovolně dochutit, a která je zdravá a zároveň lehká. Vyžaduje jen minimální práci!

Ingredience:
3 lžíce olivového oleje (stačí, aby pokryl dno hrnce)
2 nebo 3 nakrájené mrkve
4 nakrájené stonky celeru
2 nebo 3 rozmačkané stroužky česneku
půl nakrájené cibule
4 hrnky přírodního zeleninového vývaru
1 nebo 2 špetky soli
1 nebo 2 špetky pepře
4 hrnky přírodního zeleninového vývaru
špetka vločkovaného červeného pepře (nebo dle chuti)
šťáva ze 3 citrónů
3 nebo 4 neoloupané a na kostičky nakrájené brambory
1 propláchnutá a nakrájená kapusta
2 plechovky čočky 15oz (= cca 425g) parmazán (pro servírování)

1. Pokryjte dno hrnce olivovým olejem a zahřejte na střední teplotu.
2. Přidejte mrkev, celer, česnek, cibuli, špetku soli a pepře a smažte zeleninu, dokud nezměkne (5 - 8 minut).
3. V odděleném hrnci přiveďte zeleninový vývar do varu, pak snižte teplotu na nízkou.
4. Přidejte usmaženou zeleninu do vývaru a vařte při nízké teplotě 30 minut.
5. Přidejte ještě trochu soli a pepře, vločkovaný červený pepř a citrónovou šťávu.
6. Přidejte brambory a vařte 15 minut.
7. Přimíchejte kapustu a čočku a vařte dalších 15 minut.
8. Na talíři posypte trochou parmazánu (nebo vegan sýru) a servírujte!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katka219 katka219 | Web | 7. září 2014 v 10:37 | Reagovat

To je bezva!! Já už jsem si to začala překládat sama, ale nemám na to moc času. Hrozně se mi líbí ta historka, jak se Lea setkala s Barbrou:)

2 Evushka Evushka | Web | 9. září 2014 v 22:50 | Reagovat

Uf je to nad moje sily, ale možno niekedy prečítam aj túto dlhšiu časť, zatiaľ som si prečítala úvod a záver. :-) K tomu Corymu, ak ho tam často spomína, asi sa rozplačem. Proste aj keď je to vyše roka a nepoznala som ho, je to smutné, že taký človek už nie je medzi nami. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama